Mou poslední vzpomínkou na Dolní Moravu bude ještě jeden výlet,
výstup v horku na druhou stranu kopce oproti Stezce v oblacích...
Tenhle kopec, kde se ční v mracích rozhledna,
byl pro mě od začátku jako magnet...
Užívali jsme si jít jednou nohou na české, druhou na polské straně,
bylo tu zase dokonalé ticho, krásné smrky
a jen nekonečné trsy borůvčí,
kde jsme poprvé v životě viděli borůvky jako melouny-
tak kulaté, ale skoro i tak veliké...
Ale hlavně to množství bylo neskutečné.
Takže posilněni a s fialovou pusou jsme pokračovali až do cíle výšlapu-
k rozhledně Klepáč.
Tohle místo bylo zvláštní, asi ještě vlivem počasí,
co se změnilo jako mávnutím proutku až na úplném vrcholku
a navíc umocněné mraky,
co byly tak nízko, že se jich skoro vážně šlo dotknout...
Ale pro mě hlavně možnost posedět tady na kamení, co tomuto kopci dalo název,
kamení, které je zvláštní barvou i velikostí,
kamení, co klepe cestou dolů, když se občas kutálí kamenným mořem do údolí...
Ten pocit, kdy jsem tam seděla a všechno kolem bylo tak hluboko a daleko,
nikdy nezapomenu...
Nevím proč, ale měla jsem pocit, že jsem na konci světa...
To ticho a klid, jen vítr a údolí hluboko pode mnou,
jen další kopce na polské straně na obzoru.
Měla jsem tam zvláštní pocit, jako bych byla nekonečnu blíž...
Možná to bylo tím, že se slunce schovalo a všechno kolem působilo víc intenzivněji...
Vystoupali jsme i na vršíček dřevěné rozhledny
a zkontrolovali Dolní Moravu i z druhé strany
a pokochali se dalšími pohledy na vrcholky kopců kolem...
A celou dobu jsme tam byli úplně sami, zase...
Že by moje tajné přání někdo slyšel ?
Každopádně moci být na tomto místě při zvláštním počasí,
které bylo jenom tady,
protože už po pár metrech cestou zpět, nám slunce zase hřálo nad hlavou,
navždycky mi zůstane v mysli jako místo Na konci světa...
Každý kámen na cestě může být buď překážkou nebo prostředkem,
vždy podle toho, co s ním pak uděláte ...
❤
výstup v horku na druhou stranu kopce oproti Stezce v oblacích...
Tenhle kopec, kde se ční v mracích rozhledna,
byl pro mě od začátku jako magnet...
Takže i když v horku, předposledního dne u Moravy,
vydali jsme se na mé přání zase vzhůru, nebi blíž...
Užívali jsme si jít jednou nohou na české, druhou na polské straně,
bylo tu zase dokonalé ticho, krásné smrky
a jen nekonečné trsy borůvčí,
kde jsme poprvé v životě viděli borůvky jako melouny-
tak kulaté, ale skoro i tak veliké...
Ale hlavně to množství bylo neskutečné.
Takže posilněni a s fialovou pusou jsme pokračovali až do cíle výšlapu-
k rozhledně Klepáč.
Tohle místo bylo zvláštní, asi ještě vlivem počasí,
co se změnilo jako mávnutím proutku až na úplném vrcholku
a navíc umocněné mraky,
co byly tak nízko, že se jich skoro vážně šlo dotknout...
Ale pro mě hlavně možnost posedět tady na kamení, co tomuto kopci dalo název,
kamení, které je zvláštní barvou i velikostí,
kamení, co klepe cestou dolů, když se občas kutálí kamenným mořem do údolí...
Ten pocit, kdy jsem tam seděla a všechno kolem bylo tak hluboko a daleko,
nikdy nezapomenu...
Nevím proč, ale měla jsem pocit, že jsem na konci světa...
To ticho a klid, jen vítr a údolí hluboko pode mnou,
jen další kopce na polské straně na obzoru.
Měla jsem tam zvláštní pocit, jako bych byla nekonečnu blíž...
Možná to bylo tím, že se slunce schovalo a všechno kolem působilo víc intenzivněji...
Vystoupali jsme i na vršíček dřevěné rozhledny
a zkontrolovali Dolní Moravu i z druhé strany
a pokochali se dalšími pohledy na vrcholky kopců kolem...
A celou dobu jsme tam byli úplně sami, zase...
Že by moje tajné přání někdo slyšel ?
Každopádně moci být na tomto místě při zvláštním počasí,
které bylo jenom tady,
protože už po pár metrech cestou zpět, nám slunce zase hřálo nad hlavou,
navždycky mi zůstane v mysli jako místo Na konci světa...
Každý kámen na cestě může být buď překážkou nebo prostředkem,
vždy podle toho, co s ním pak uděláte ...
❤
Když jsem četla tvé minulé články, tak jsem si říkala, jestli se vypravite i na Klepáč... :-D. Taky jsme tam byli a taky neptkali živou duši, až pak pod vrcholem Kralického Sněžníku u polské chaty (my jsme tenkrát pokračovali z Klepáče po hřebeni po polské TZ až na Kralický Sněžník a odtud zpátky po české straně). Zase jsi svými krásnými fotkami přivolala milé vzpomínky. Ráda jsem šla s tebou až do mraků... Díky
OdpovědětVymazatHezké dny
Stáni, tak to vy jste tedy mega turisti. Tahle celá cesta je pěkně náročná, to klobouk dolů.
VymazatAle skvostně tam bylo, všude.
Jsem moc ráda, že ses se mnou vrátila a zavzpomínala.
Měj se moc hezky.
Cesta do mraků a krásné výhledy tam dolů. Moc hezké Hani.
OdpovědětVymazatUžívej si pohodu a radost kolem sebe.
Ála
Jsem moc ráda, že jsem i tebe, Alenko potěšila.
VymazatUžívej pravých letních dní, co to jen půjde.
Hani, krásné fotky i místo. Na rozhlednu bych vystoupat asi nemohla, mám závratě. Ale i bez rozhledny byl výhled báječný, viď. Díky za reportáž z vašeho výletu :)
OdpovědětVymazatMěj krásné dny, Petra
Já to mám obráceně, já když můžu být blízko mrakům, tak vylezu všude :o).
VymazatPohodové sny plné sluníčka i k vám.
Úžasné výhledy, Hani! Umíš si je užít, umíš je i nafotit, abychom se i my, kdo nevystoupáme do těch výšin, mohli pokochat. A ty borůvky, to je sen!
OdpovědětVymazatHenrieta
Děkuji moc, jsem moc ráda, že se mi snad aspoň kousek té krásy podařilo přenést i sem.
VymazatMěj se moc a moc hezky.
Hani, i tuhle poslední dovolenkou cestu jsem si s tebou opravdu hodně užila!
OdpovědětVymazatDěkuji a zdravím, Helena
Helenko, děkuji moc za doprovod.
VymazatTak ať i tvoje všechny letní cesty stojí za to.
Nádherné fotky z cesty do mraků. A ty borůvky !!!!!
OdpovědětVymazatMoc ráda jsem dnes šlapala s Tebou.
Hezké dny, Hani!
Hanka
Hani a já jsem moc ráda, že jsi měla zase chuť se mnou jít. Měj se krásně a užívej letní dny, co to jen půjde.
VymazatNádhera....snad se tam jednou podívám.Boží výhled,ta příroda.Borůvky jsou tedy dosti velké a určitě chutnaly.
OdpovědětVymazathezké léto Marťula
Děkuji moc za milou návštěvu i slova. Tohle místo určitě stojí za to zadat do plánů výletů.
VymazatBorůvky snové a knedlíky a koláč z nich ještě lepší.
Krásné dny plné slunce nad hlavou i k vám.
Na Klepáč před dvěma léty šel muž se synem. Já ne. Byla jsem upozorněna, že v kamenném moři je hodně zmijí a to rozhodlo. Trpím fobií na hady a pavouky, takže za mne nikdy! Vrátili se zklamaní, protože rozhledna byla velmi zchátralá a neudržovaná, lehce by prý přišli k úrazu. Ale mi to nevadilo, viděla jsem ji přes údolí a udělala jsem si svůj vlastní program. Fotky Hanko máte úžasné, takové manžel ani syn neudělali. Zdraví iwka
OdpovědětVymazatIwko, no ještě že jsem tohle nečetla dříve, hady taky nesnáším, ale zvláštně jsem si tam na ně ani nevzpomněla- naštěstí. Rozhledna byla klasická dřevěná, ale neviděli jsme na ní problém, takže jsme vylezli...
VymazatMějte se hezky a užívejte letních dní.
Hani opět úžasné.Jsem šťastná,že tvé tajné přání bylo vyslyšeno ❤.Však si to moc zasloužíš. Nádherný výhled a ty borůvky... představuji si tvoji fialovou pusu 😊 a opět srdéčko ❤❤❤.Moc děkuji za nádherné, srdíčkové fotky a pohlazení u srdéčka. Mávám a objimám.Z ❤
OdpovědětVymazatMilá Zdeni, děkuji za tvoje milá slova, jsem moc ráda, že tohle snové místo i tady budu mít zaznamenáno napořád....
VymazatUžívej si sluníčkové dny, letní pohodu a všechno, co k létu patří. Měj se moooc hezky.
To jste si u nás :-)) pěkně prošlápli pohorky !!! mějte krásné léto ♥Iva
OdpovědětVymazatIvi, zvládli jsme to i bez pohorek, ale bylo skvostně, vážně.
VymazatIvi, děkuji moc za návštěvu a milá písmenka
Krásné letní dny i k vám.
Znám,znám...díky za připomenutí.
OdpovědětVymazatEva
Evi, jsem ráda za doprovod.
VymazatMějte se moc hezky.
Hani, prošli jste nádherná místa a pořídila jsi skvělé fotky. Kochám se už po několikáté. Ty srdce Ti závidím, ale už se mi podařilo také nějaké najít. V příštím příspěvku jedno ukážu. :o) V Chorvatsku na pláži jsem si na Tebe vzpomněla a u břehu jsem ho začala hledat. Netrvalo dlouho a našla jsem ho, a pak další a další. Během jednoho dne, asi tak na 4 m2 jsem objevila 4 kousky. Už jsou na zahradě v záhonu. :o) Při pohledu na ně si vždy vzpomenu na Tebe. :o)
OdpovědětVymazatMěj krásné léto a těším se na další výlety. D.
Dáši, děkuji moc za hezké čtení. Jsem ráda, že jsem se s tebou podívala i do Chorvatska, kde já paradoxně nikdy nebyla.
VymazatTy kameny jsem si začala na svých cestách přát asi před rokem. Nehledám je většinou cíleně, o tom to kouzlo je.
Jsem ráda, že i tobě se některá podařilo mít. I kamenná srdce můžou hřát ....
Měj se moc a moc hezky.