Prvomájové z kopce do kopce ...

Když jsem vymýšlela, jak strávím prvomájové volno,

bylo mi jasné, že to bude zase v tichu, daleko od lidí,

že využiji toho, že budu mít i odvoz a dovoz

a vyberu trasu, co busem by byla nedostupná...

A tak jsme se tentokrát ve dvou, ocitli v pravé poledne zase na startu...

Vybrala jsem cestu, co lemuje oba břehy mé milované řeky Oslavy...

Cesta to byla klikatá, nejdřív z kopce, kterému se Vlčí říká,
úplně v údolí přes dokonalý most, co ještě voněl málem novotou...



 Pak nahoru strmě do kopce, abychom viděli kamenná pole, co tečou do údolí

a taky abych sebrala už tradičně jedno srdce, co čekalo u cesty pro mě...

Cestou uzounkou ve stráni nad údolím, přes spadané stromy

a taky přes skály a po nich, i po řetězech, co připomínají tatranské trasy...

Sestupovali jsme cestičkou v té nejzelenější zeleni 

až k zurčící řece...

A tam, kde na každém kroku jsme míjeli tábořiště a nějaký totem,

tak tam jsem zase musela zastavovat skoro pořád a tu běžící nádheru obdivovat...

 

Připomnělo mi to šumavskou Vydru,

kde kameny, díky malému průtoku, byly nezvykle na jarní dobu skoro všechny venku...

Dokonalé údolí, kde před nedávnem ještě hrozilo, že je zatopí přehrada, 

kterou některá dutá hlava vymyslela...

Naštěstí snaha obyčejných lidiček z okolí a všech, co milují tuhle nespoutanou divočinu,

tohle rozhodnutí snad definitivně zvrátili...



A tak určitě zase, někdy, až přijde pravý čas, 

projdu si to tady zase...

Místa, co jsou jedinečná, nejdou najít nikde jinde...



Projdu zase někdy oba břehy, tam i zpátky,

kde dokonalá nespoutanost přírody je vidět na každém kroku...

Kde je ještě možné vidět dokonalé louky u vody,

ale i  lávky, co už se dneska nestaví...

Taky Čertův most a vodopád opodál...

A nahoře nad řekou, nad údolím i stavby, co nenajde člověk nikde jinde...



Stejně jako každý kámen, každý staletý strom, každou zatáčku v klikaté cestě nad údolím,

co je v dnešní uspěchané době balzámem...

Tak zase sem, někdy vrátím se, vím to,

díky za skvělý první máj nad řekou a u ní
a vám, že jste měli chuť mě zase doprovodit...

Čas je řekou, kterou by člověk splavil rád oběma směry...

❤