V mrazu ...

Navzdory počasí a stupni teploměru,

který se dnes neposunul nad mínus pět, ani když na něj svítilo v poledne slunce,

vyšla jsem ven, nasát mrazivý vzduch s vidinou mráz vidět a vyfotit ...

A kde nejlépe se mráz a zmrzlé krystalky fotí?

No přece cestou lesní a u potoka...

Tam, kde voda teče pořád, navzdory době, mrazu,

kdysi, stejně jako dneska,

jen kdysi cesta k němu byla čistá a bez spadaných větví a staré trávy,

tam je pravý mráz vidět nejvíc...

A tak jsem viděla to, za čím jsem šla,

mrazivé obrázky, co jim slunce pomohlo dokreslit přesně to,

jak si mráz a únor představuji i já...

Dnes je to přesně měsíc, kdy jsem čekala na svoji operaci,

kdy jsem si tyhle obrázky jen představovala,

že budu tady stát a bude mi už dobře...

Vše se splnilo, zase...

Únor končí a s ním jedna moje etapa, 

kdy jsem sice o něco fyzicky přišla, ale zároveň jsem si uvědomila, 

že můžu tady být a radovat se ze všeho jako předtím, 

možná nakonec víc ...

Uvědomila jsem si, že bych si každého dne chtěla víc vážit, víc si jej užít,

alespoň jednu věc v každém dni vidět jako pozitivní,

vždyť na to, abych byla šťastná,

mi stačí vážně jen maličkosti, třeba docela obyčejný mráz a odrazy slunce v něm

a přesně díky tomu, pak může být každý den šťastný...

Jen chtít ...

Život se má žít, ne odžít ...

❤