Přání v mlze...

Když jsem na Tři krále šla sama cestou z údolí,

šla jsem v úpné mlze...

Procházela jsem tou ztichlou silnicí

a krom mého dechu nebylo slyšet vůbec nic...

Měla jsem čas pár kilometrů jen na svoje myšlenky, 

co mi v té mlze sami nabíhaly...

Možná proto, že bylo takové ticho a cíl cesty se dal jen v bílé zácloně tušit,

nebo i proto, že to byla moje první letošní delší cesta,

byly moje myšlenky vlastně hlavně přáním do Nového roku- pro mě, pro vás, pro všechny...

Ať nemocní všechny nemoci zaženou,

a zdravým ať jejich zdraví vydrží,

ať najdou spřízněnou duši všichni, co jsou sami,

ať o lásku nikdo nemusí nikdy prosit...

Ať ti, co se trápí, mají zase důvod se smát,

komu tečou slzy, ať má zas veselou tvář brzy...

Kdo hledá lásku, ať svoji druhou půlku najde,

ať je víc dní skvělých, kdy slunce nad hlavami vyjde...

Ať nejsme nikdy sami a o štěstí nemusíme snít,

ať každý den v tom novém roce máme chuť pro něco a někoho žít...

Až budeme stát na rozcestí, abysme našli správný směr a věděli, jakou cestou se dát, 

abysme se nikdy v životě nemuseli vracet a žádného směru litovat...

Ať máme kolem spoustu lásky a o koho se opřít zase,

ať se můžeme za rok ohlédnout a jen na to hezké vzpomínat a třeba i v mlze...

❤