úterý 5. prosince 2017

Zastavení na Žluťáku...

Včerejší den jsem téměř celý strávila v Brně...
Dopoledne jsem si připadala skoro jako kavárenský povaleč,
nikam jsem nespěchala, v klidu jsem si prošla všechny vánoční trhy bez lidí
a čas jsem měla i na oběd a kavárnu- sama...
Už jste někdy zašli sami do kavárny?
Já snad dvakrát v životě... zvláštní pocit...
nikam nespěchat, zvlášť v tomhle předvánočním čase,
zajít si do obchodů pro pohlazení na duši,
žádné fronty,
žádné běsnění po dárcích...

Taky jsem se potřebovala v klidu naladit na odpoledne,
kdy jsem měla před sebou setkání,
zvláštní, výjimečné, po čase, navíc na velmi zvlášním místě...
Jeli jsme na adventní koncert Ladi Kerndla a jeho hostů,
kdy nejdůležitější bytostí tam pro mě stejně byla kamarádka Věrka,
kterou většina zná z blogu Carolina Mia .
Díky ní jsem objevila tenhle blogový svět,
o kterém jsem do té doby neměla vůbec tušení...

Jeli jsme na zvláštní místo v Brně, které i pro Brňáky znamená otazník, strašák pro všechny-
naší cílovou zastávkou byl Masarykův onkologický ústav v Brně- na Žlutém kopci,
místní mu neřeknou jinak než Žluťák.


Od doby, kdy jsem sem jela poprvé v životě, uběhly tři roky...
Přesně tolik let uběhlo od doby, kdy díky péči a zlatým rukám tehdejších lékařů,
dostala Věrka právě tady druhou šanci na život...
V té době jsem se osmělila a nabídla jí setkání,
poprvé, právě zde, na půdě nemocnice,
kde linka mezi životem a neživotem je krehčí než kdekoliv jinde...

A tak když jsem nyní seděla v aule hlavního pavilonu
a poslouchala největší hity Ládi
a viděla v rukou Věrky její knížky,
uvědomila jsem si tam spoustu důležitých věcí...


Když Věrka děkovala za šanci na život,  kterou tady dostala, i když zdravá už nikdy nebude,
i přes to, děkovala a byla vděčná, za každý den, který je pro ni od té doby darem, přesně jak říká...
Díky této šanci dnes může psát, fotit, vydávat kalendáře 
a být se svojí rodinou, která je pro ni vším...
Vůbec to není samozřejmá věc,
což si uvědomíte až v tváří tvář třeba tomuto místu a lidem, které potkáte...


Že přesně jak řekl Láďa, je důležité si vážit každého dne, který nám je dán
a když přijde nemoc, nikdy, za žádných okolností se nevzdávat.
Život stojí za to žít
a kdo má vůli, vždycky je naděje...
Oni dva jsou toho živoucím důkazem...

Byla to úžasná hodina v setmělé hale nemocnice,
kde vedle sebe seděli zdraví i nemocní a chtěli obyčejně potěšit...
Nakonec jsem si ale uvědomila zvláštní věc, kterou nějak nemůžu dostat z hlavy...
Že my jsme mohli potom svobodně odejít kamkoliv jsme chtěli,
 ale ti v županu, šli znovu bojovat, prát se s osudem a věřit v naději...
Spravedlnost nebo nespravedlnost?
Kdo určuje, kdo ano a kdo ne?
Moc bych si přála,
aby někdo, nebo něco zařídil, vymyslel, 
aby jednou všechny nemocnice byly prázdné
a nikdo na žádném koncertě nemusel sedět v nemocničním županu
a všichni vždycky mohli odejít jenom domů...

Nechci, aby tento můj příspěvek vyzněl pesimisticky.
Jen jsem si díky této výjimečné akci v tomto předvánočním čase uvědomila,
že je jen jediný dárek na světě, který někteří máme u sebe a mnohdy si ho nevážíme
a skutečnou hodnotu ucítíme, až o něj přijdeme.
Zdraví je totiž nad všechny dárky světa a to nejen o vánocích.
A proto bych ho vážně ze srdce přála pro všechny...


Žij každý den, jako bys právě v něm měl prožít celý svůj život.



10 komentářů:

  1. Haní, někdy ani slova nestačí... Musela to být krásná akce. Věrce velmi fandím a je opravdu vzorem jak se nevzdávat, bojovat a zvítězit nad osudem a žít.
    Jsou věci, které my nezměníme... soucítíme, může nás to trápit, ničit, ale nezměníme je...
    Krásný adventní čas. Procházka Brnem musela být nádherná.
    K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Katko,moc si vážím tvých slov, já vím, že víš...
      Pohodové dny adventní i k vám.H.

      Vymazat
  2. Hani, bylo to nepochybně velmi silné odpoledne.
    Moc tě zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, přesně jak píšeš.Výjimečné zastavení na výjimečném místě, mělo pro mě hluboký smysl.
      Hezké dny i k vám.H.

      Vymazat
  3. Anonymní06 prosince

    Milá Haninko,moc zdravím z chaloupky mezi kopci.
    Žlutý kopec je od nás poměrně vzdálen,ale jen při vyslovení každý už ví...zvláště ti,kterým toto místo vstoupilo nějakým způsobem do života...je to skutečné "bojiště""..
    Právě na takových místech si teprve člověk dokáže dokonale a naplno uvědomit,co je v životě nejdůležitější...
    Tak křehký je náš život...dnes je dobře..zítra to tak být nemusí..nic není samozřejmé...
    Věruška je úžasná a opravdu výjimečná ženská❤
    S pokorou a úctou obdivuji,jak vše zvládá!!!
    Vím sama moc dobře,jak moc je důležitá podpora a naděje v těžké nemoci...jak moc je třeba slyšet,že bude zase líp,věřit třeba i na zázrak..
    Haninko,srdíčkově přeji překrásný adventní čas v klidu,pohodě a hlavně ve zdraví!!
    Pa Jana❤


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, Vaše slově vždycky tak pohladí, přesně vystihnou všechno...Přesně jak píšete, zde si člověk uvědomí, co skutečně je důležité a že to není jenom fráze...
      Přeji Vám ze srdce krásný adventní čas a ještě jednou děkuji za návštěvu a milé řádky. H.

      Vymazat
  4. Milá moje Hanko, když nás osud spojil poprvé, bojovala jsem právě zde o život. Přinesla jsi mi do nemocnice mošt. Nikdy na ten moment nezapomenu. Zrovna tak nezapomenu na nebe, které plulo nad moji hlavou , když jsem se podívla na skleněný strop před vystoupením...skrze ten pohled jsem věděla já i ON. A Tobě z celého srdce děkuji, že jsi ten moment dokonce zvěčnila fotografií. Jsi skvělá bytost a děkuji za to, že jsi.
    Věrka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Věri, jsem nesmírně ráda, že jesm tam byla, že jsem slyšela a viděla, co jsem potřebovala vidět a slyšet... Navíc setkání s vámi bylo zase skvělé.Díky za možnost tam být...
      Objímám na dálku a ať se čas aspoň na chvilku, v tomto předvánočním čase i u vás zpomalí... H.

      Vymazat
  5. Hani, také to tak cítím, pokud máme zdraví, máme vše, co potřebujeme. Ostatní si můžeme zařídit sami.
    Přeji krásný adventní čas. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, děkuji za milá slova.Měj se moc hezky a užij,jak nejlépe to půjde,tento předsváteční čas.H.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...