Vánoce v listopadu...

Dnes si dovolím místo obvyklé dávky fotek spíš úvahu...

Mám pocit, že rok od roku přichází bláznění díky vánocům dřív a dřív.

Díky mé práci jsem denně přímo v centru dění, tedy přímo v centru nákupním...

To, že hned jak zmizí koupací kruhy a bazény, nastane období Dušiček ještě zvládám.

Ale že jakmile zmizí školní pomůcky, vystřídají ho červení Milukáši a Santové

a v těsném závěsu potom plastové ozdoby a všechny ty zaručeně nečeské vánoční nezbytnosti, to už méně.

Kdykoliv jdu kolem obrovského vánočního stromu v pasáži, který už tam stojí týden,

říkám si, že je prostě něco špatně...

Všichni přece víme, že budou vánoce, ale třeba jen advent začíná až za 14dní.

Proč musíme mít my dospělí i děti kolem sebe dva měsíce dopředu stromy až do stropu,

rozsvícené blikající stromky na každém rohu

 a obchody nadupané zaručeně nejlepšími dárky?

Proč v každé reklamě v televizi se dozvíte, že je potřeba nakoupit dárky super levně 

a výhodně úplně pro všechny tam i tam?

Jak potom vysvětlit a zachovat třeba pro ty nejmenší, kteří ještě věří na kouzlo vánoc,

že dárečky pod tím jeho stromečkem jsou zázrak?

Jak vysvětlit, že vánoční stromeček se zdobí doma vážně až na Štědrý den?

Jak  udělat, aby v tom obrovském množství těch blýskavých stromků,

 které míjíme řady týdnů všude, byl nakonec doma ten nejhezčí?

Jak zařídit to, aby většina žen nebyla na Štědrý den spíš šťastná za to,

 že všechno stihla, sehnala a vyčerpáním nezkolabovala?

Přemýšlím, proč většina lidí se minimálně měsíc před vánoci pořád jen honí,

vůbec neusmívá a žene za tím "až"...

A tak navzdory nazdobeným obchodům a masivním reklamám ještě odolávám...

Ještě chci podzim, užít si dobu brzkého stmívání a večerních světýlek a svíček...

Chci si užít tu dobu teď a nehnat se za dobou "až" a "už" dřív, než je nutné.

Proč si neumíme užít přítomnost a žene nás budoucnost?

Omlouvám se všem, kterým tahle rychlá doba vyhovuje, každého volba,

ale třeba nejsem sama, co stejně pořád doufají,

že si užijí vánoce až v ten pravý čas,

nic dopředu, všechno má svůj čas...

A tak si sním svůj sen o klidných vánocích,

kdy shon a všednost vánoční výzdoby budou cizí pojem...

Aby období předvánoční, prosincové, bylo sváteční.

Chtěla bych, abychom se víc těšili, míň mračili,

abychom si uměli víc užít okamžik teď a tady,

v té správné roční době...

Nečekat na "až" a nehonit se za materiálním světem a dárky z něj,

 podle doporučení reklam...

Protože ani ty nejobjemnější dárky, ani vyzdobené byty podle rad nejlepších stylistů, 

prostě ten pocit, tu atmosféru, která je jedinečná pro každou rodinu, pro ten fajn pocit, 

že nikdo a nic vás neřídí a vy vše děláte jen podle toho, kdy chcete a jak to cítíte, 

že je to prostě správně, že to je prostě nejvíc...

Jestli máte tedy stejný pocit, tam někde hluboko jako já, tak se snažte si jej nenechat vzít.

Záleží přece jen a jen na nás, jestli se necháme ovlivnit, nebo si věci uděláme tak, 

jak jen budeme právě v tento neopakovatelný okamžik chtít...

❤