Odešla legenda ...

Jsou věci, co nečekáte,

co zasáhnou jako blesk z čistého nebe,
ale bolí to moc a hluboko...

Přesně takhle to cítím teď já...

zdroj: Novinky

Byl u mých začátků s kytarou před třiceti lety,
kvůli němu jsem měla omačkané prsty do krve a slovo "akord" už nebyl divný pojem...
Všechny písničky jsem znala
 a milovala všechny chlapy, co je uměli zahrát a měli navíc "chraplák" jako ON...

Byl nevědomky součástí jedné mé životní etapy...

Je to zvláštní,

i když jsem jeho písničky neposlouchala už spoustu let,

kytara stojí zaprášená a zapomenutá někde ještě u rodičů

a zpěvník plný akordů zůstal hluboko někde ve skříni,

tak i přes to, se mi stala jedna zvláštní věc-

 Ne náhodou, jsem začala z ničeho nic na posledním toulání lesem,

zpívat po desítkách let moji nejmilejší písničku od něj-

Píseň, co mě učil listopad

...

Listopadový písně od léta
už slýchám
vítr ledový
přinesl je k nám.
Tak mě nečekej , 
dneska nikam nepospíchám,
listopadový písni naslouchám...

Chvíli stát a poslouchat, 
jak vítr větve čistí.
K zemi padá zlatý vodopád.
Pod nohama cinká 
to postrácené listí,
vím, že právě
zpívá listopad.
hm, hm, hm, hm, hm, hm

...

Zvláštní, že jsem ji nemohla dostat z hlavy,
že jsem ji vystřihla v tom lesním tichu celou několikrát,

zvláštní, že právě před dvěma dny,
po tolika letech...

Jsou okamžiky, noty, melodie i lidé, které prostě nezapomenete...

 Co nejdou ničím, nikým a nikdy nahradit...

... je mi smutno, MOC ...

Ale doufám, že jestli někde existuje třeba trampské nebe,
Wabi tam stojí s kytarou, nohama stírá rosu na kolejích
a už mu je jenom dobře...

https://www.youtube.com/watch?v=WsO8xOgsDrE

A já slibuju, že pohledám ten starý zpěvník,
opráším kytaru a zkusím to, jako kdysi...
A kdyby mi to nešlo,
ještě pořád mám v záloze staré desky,
kde můžu aspoň pohladit letitý podpis Wabiho jen pro mě,

 zavřít oči a vidět ho vedle sebe jako kdysi...

❤