Sladká černá ...

Když jsem dnes přemýšlela, jaký nejlepší název dát dnešním fotkám,

žádný vhodný mě hned nenapadal...

Mohl by být spíš - Nedělní rychlo akce...

Ale já poslední dobou jiné akce vlastně neprovádím, 

takže by to bylo trochu závádějící.

Kousek od nás máme les, kde jsem dostala tip na-

lány ostružin...

No jasně- sladká černá- pro někoho obyčejná ostružina....

Už jen proto, že jich bylo tolik a natrhat sklenici byla otázka pár minut,

pro mě zase neobyčejná věc...

Když jsem tak trhala tuhle sladkou dobrotu,

říkala jsem si, jaká je to škoda, že i ti, co mají tyhle dokonalé černé poklady přímo u nosu,

jsou schopni raději zajít do supermarketu a koupit si je tam,

 nebo jakékoliv jiné ovoce dovezené kdoví odkud...

Že je strašná škoda, že tyhle poklady, které máme často u nosu,

často míjíme bez povšimnutí...

A navíc bonus ztichlého večerního lesa, to je sen...

A přitom stačí tak málo...

Tam vám bylo tak krásně...

Slunce se chystalo spát  a já je ještě prosila, aby mi tu černou parádu pomohlo nasvítit,

aby černé korále vynikly...

A tak mi pomohlo i slunce a já se usmívala ještě o kousek víc...

Nechala jsem slunce osvítit tyhle černé perly na mé ruce a prosila sluníčko,

ať ještě počká, než vyjdu z lesa...

I když chlad podzimu byl cítit víc, než by bylo nutné,

tak mě hřál pocit, že za pouhou hodinku jsem si zase přinesla domů tuhle nádheru,

sladko v puse 

a pohled na zapadající slunce, co se odráželo v plné sklenici černých,

lesknoucích se bobulek sladších než med...

Jsem ráda, že se zase jeden můj rychlo plán vydařil víc,

než bych si dokázala přát...

A navíc mám ještě bonus pro všechny, co si všímají hned, nebo až doma, jako já -

na jedné fotce jsem nechtěně zvěčnila i jednoho maskovaného strážce těchto krásných lesních dobrot...
Tak schválně, kdo má dobré oči?

❤