Viděla jsem Ducha ...

No vážně a na Valentýna k tomu...

Ne, neměla jsem přeludy, ale přes dvě hodiny jsem mu byla blízko...

Ne, teď doopravdy...

Před časem jsem se rozhodla, že uděláme zase něco pro pohlazení duše 

a vydáme se do divadla.

A protože si myslím, že pořád nejlepší v Brně je Městské divadlo

a navíc, že budou hrát zase "Ducha" a navíc, je to dokonce na Valentýna,

tak proč všechno dohromady nespojit a nevyrazit...
A užít si ten profláklý svátek zase jinak...

Film Duch jsem viděla mockrát, znám ho skoro zpaměti,

Mám ho ráda, vyvolává u mě vzpomínky na dobu, kdy skoro před čtvrt stoletím,

 mi ho poprvé pouštěl můj tehdy, vůbec ne ještě manžel.

Jsou to vzpomínky na dobu "za svobodna", kdy jsme netušili,

 jestli vůbec a co na nás na naší společné cestě čeká.
A že v dalším století budeme slavit jakéhosi Valentýna
a Ducha budeme vidět dokonce i naživo :o).

Samozřejmě, že tenhle film, mám jako většina ženských ráda kvůli Patrickovi, i kvůli Demi, 

ale hlavně kvůli tomu příběhu a písni, co mě pořád zní v uších...

 Můžete si připomenout se mnou aspoň na chvilku třeba TADY

Dnes to bylo myslím vůbec celé hlavně o vzpomínkách

 a taky určitě o srovnání- film a muzikál...

Film klasika, která pohladí a vzpomínky, jak už jsem psala...
Divadlo jiné, příběh stejný, ale naživo, ten příběh a muzika se zaryje pod kůži,
Zůstávají tam nadlouho
a tak všechny melodie mě budou znít v uších ještě dlouho...
Obrázky, co se míhaly v geniálních efektech, nepřekonatelný Dušan Vitázek
a vůbec celý ansábl muzikálové scény, z kterého by měli radost i na Brodwayi...

fotky: MdB

Tedy za mě:

Duch jakkoliv- skvělý, skvělý, skvělý ...
Pobavil a připomněl důležité-

že je fajn, občas se ohlédnout, i když to nebude zrovna na Valentýna
a udělat, nebo říct to, co cítíte, ted a tady,
aby nebylo třeba zítra pozdě...