Prosba do nebe ...

V poslední době se mi zdálo, že moje příspěvky končí většinou stejně,

že jsem štastná, že mám skvělou rodinu, šikovné děti, můžeme být spolu,

jsme štastní a ZDRAVÍ ...

a že to je nakonec to nejvíc a že mi to stačí ...

Ale taky mi přišlo, že to možná opakuju až příliš moc a možná zbytečně ...

Pro někoho ohraná písnička ...

 Až přišel tento černý pátek, kdy jsem se utvrdila,

že nic, než tyto, pro většinu bohužel jenom pořád obyčejná, všední, omýlané slova,

pro mě jsou a zůstanou NEJVÍC ...

Když zjistíte, že jedna blízká rodina z hodiny na hodinu PŘIJDE O DÍTĚ ...

Najednou, bez příprav, bez rozloučení, bez varování, 

bez možnosti něco udělat a zvrátit cokoliv, definitivně, 

NAVŽDY ...

Tak už tři dny, pořád dokola přemýšlím a ptám se ...

Věřím na osud anebo minimálně na něco, co vede naše kroky životem

nebo nás aspoň směruje ...

Že všechny události v životě, se dějí z nějakého důvodu...

Ale proč tohle? Proč onemocní dítě, nebo odejde úplně zdravé, co za význam má toto?

Prozatím žádnou odpověd nenacházím ... 

A tak stále nechápajíc, ale nyní aspoň s prosbou, pro všechny, za všechny a všem 

a možná do nebe,

nebo kdoví kam vlastně ...

Já nemůžu si jistě přát zdraví pro všechny,

tak aspoň ted přeju si a prosím, at najdou sílu ti, kdo někoho ztrácí,

nebo ti, co už svůj boj s blízkými prohráli ...

Prosím, aby jakkoliv našli sílu jít dál ...

a našli znovu smysl proč v této cestě pokračovat navždycky jinak ...

Prosím, važme si všichni, co máme to štěstí a šanci,

úplně běžných, všedních okamžiků,
protože právě ty,

se můžou kdykoliv změnit
 a bude už nemožné je kdykoliv stejně prožít ...