Na valašských kopcách ...

Tam, kde jste k slunci blíž a nebe se jde skoro dotknout ...

A večer je koncert cvrčků ta nejkrásnější hudba...

Kde mají třeba rozhledny, co jsou jako z pohádky ...

Tam, kde víc než na solární panely, narazíte na dokonalé louky plné pasoucích se krav ...

A v každé druhé chalupě na samotách, 

uvidíte ovečky nebo kozy pasoucí se na voňavé trávě plné modrých zvonků a kopretin ...

Kde jsou ještě místa, kde se skoro zastavil čas a měří se hlavně podle klekání ...

Kde na zahradě vyroste zelenina i bez chemických hnojiv ...

Kde mají vodu ve studní lepší než tu z kohoutku ...

Tam, kde zůstali lidé ještě přívětiví a můžou se ještě spolehnout i na pomoc "súseda" od vedle ...

Váží si práce rukou a ví, že všechno se v obchodě prostě koupit nedá...

                                                      Tak tam jsem zase mohla na čas být,

abych si srovnala myšlenky a tu krásu si v sobě zase na chvilku pozdržela ...

Jsem šťastná, že mám v těchto místech část rodiny a můžu být párkrát v roce na dosah těchto míst, kde tohle všechno ještě je ...

PS: A navíc mám zase další vyhlídlý kopec, kde bych tu svoji dřevěnici na důchod viděla i já ...