Čarodky jinačí ...

Dnešní den si myslím už od pradávna užijí nejvíc děti.
Taky jsem dnes vyhrábla v paměti časy, kdy jsme už týdny před posledním dubnem chodili
celá banda z naší čtvrti "na tajnačku" na dřevo do lesa
a stavěli obří hranici za posledními domy v ulici u pole.

Jak nejstarší veleli a nejmladší to většinou odřeli :-).
Nikdo neřešil, že byl mezi námi i desetiletý rozdíl.

Žádné "motorovky", jen ruční pily a sekery, všechno pěkně "růčo ".

Nechápu, jak jsme tu i více než dva a půl metrovou vatru z obrovských polen vystavěli.

Co to bylo tajných porad a zakázaných výprav směr les.

A žádný dospělý nám nesměl pomáhat, až na finále večer se všichni sešli a zírali,
co jsme sami zvládli a děkovali Bohu, že máme standartní počet končetin
a neshořel blízký les nebo dráty vysokého napětí na dosah.

Dnes už obří vatry málo kdo u nás staví, spoustu věcí se změnilo,

včetně toho, že dnešní "plastové" špekáčky jsme vyměnili raději za maso na grilu. 

Ale z úcty k tradici jsme dneska aspoň symbolickou mini čarodějnici taky měli.
I když na hvězdné nebe už dneska děti čekat nechtěly.

Ale "zfajrovala" i tak jako kdysi, i když dřív měla minimálně 1,5 metru
a staré babiččiny šaty a šátek na ní hořely myslím o poznání pomaleji...

 

Jediná tradice, která zůstala u nás v původní podobě už od dob mé babičky,

 jsou březové větve trhané v předvečer čarodějné noci.

Prý pro ochranu před tajemnými silami v tuto noc.

Abychom ochránili naši němou drobotinu na dvorku, 

byli jsme pro ně i dnes a já vzpomínala hlavně na staré časy...

A žádné čáry tak zase na dvůr nemůžou, snad ...

Všem přeji kouzelnou noc, nebe plné hvězd

nebo alespoň plné čarovných světel,
co nás přenesou do nejkrásnějšího měsíce v roce ...