Fajn čtení

Taky míváte při čtení pocit, že žijete příběh který vám míjí v řádcích před očima?

Já podle toho většinou poznám knížku, jestli mě zaujme, nebo jsem sáhla vedle.

Měla jsem období, kdy jsem nečetla vůbec, poslední roky se ke knížkám vracím ráda.
Možná občas jako útěk před starostmi a skutečností...

Mám ráda vůni knihkupectví a bílé stránky nových knížek, které nikdo ještě nedržel v ruce.

Jsem možná staromódní, ale proto nemůžu mít žádné čtečky, ani si stahovat knížky do počítače.

K mému štěstí proto pro takové blázny jako jsem já, máme staré dobré knihovny, kde se můžu vyřádit aniž by naše rodina umřela hlady :o).

Když mám štěstí ve výběru, jsem schopná jít spát i nad ránem.

Dávám sem tip na poslední "úlovek" který se mi líbil moc.

Navíc mě v tomto únorovém čase přenesl k moři, do mého oblíbeného Řecka.

Konkrétně na Krétu, kam přijíždí mladá Angličanka, aby se dozvěděla skutečnou pravdu 

o rodině své maminky, o které do té doby neměla tušení.

O tajemném ostrově Spinalonga - odkud roky nebylo návratu.

Pohodová knížka o skutečných událostech a lidech, kteří se díky nemoci
museli roky navždy vzdát v životě mnohdy všeho a všech...

                                                                                         

"Mnoho věcí, které ovlivňují a mění naše životy, přichází z čista jasna.

    To, co se nám ale přihodí, ovlivňují ve skutečnosti především činy našich bližních a předků".