A cestou zámeckou ...

Minule jsem vás zavedla do míst skrytých pod zemí

a dneska vás zavedu na slunce, mezi vůni, i do zámeckých komnat.

Dalším zastavením při sobotním výletování

byl zámek Lysice.

Po dlouhé době jsme absolvovali i prohlídku

a k mé radosti jsme si mohli zase po x letech obout papuče- "Leštičky",

které už dávají, dle reakcí i ostatních, málo kde.

A já si to užila jako kdysi...

 

Měli jsme štěstí i na průvodkyni,

která by mohla být snad i moje babička

a taky se k nám tak snad i chovala,

ale její elán a paměť, by jí mohli závidět o polovinu mladší...

O zámku věděla snad i to,

co se tam nikdy nestalo,

povídala a povídala
a díky tomu jsme tam i strávili o půlku víc času,
než bylo v plánu,

ale zase na ni nikdy určitě nezapomeneme...

No, kdy se vám to v životě stane,

 aby vám několikrát během vyprávění nějaký průvodce popřál jenom tak-

 ať jste šťastní, spokojení,

ať si vážíte každého dne, který vám je dopřán,

ať se vám v životě daří

a ať se vám  hlavně nemoci vyhýbají...
Prostě pohádková babička,
tedy spíš dáma,
co se dneska snad už ani nerodí...

Prohlídka to byla jiná, neobvyklá,
taková zvláštně mile lidská,

ale myslím, že nelitoval nikdo.

Lysice si tak bude naše skupinka pamatovat dlouho,
a to tedy nejen díky vyhlášené zahradě,

která nás čekala ještě na závěr...

Kde moje "ááách" bylo slyšet snad stokrát...

Jedinečný a výjimečný ochoz 

je tak dokonalý,

že mi nevadil ani zub času,

co byl dost viditelný na každém kroku...

Ale jako celek je to prostě pohádka...

A když se k tomu přidají ještě tyhle voňavé krásky,

ucelený obrázek o tomto malém městečku s výjimečným zámkem,

prostě nemůže vyjít jinak než na výbornou...





Takže kdo jste nebyli,

jeďte a užijte si to tak,

jako my jedno letní, srpnové odpoledne...

Svět je jako kniha

a ti co necestují,

přečetli pouze první stránku...

❤

Cestou podzemní ...

Tentokrát vás pozvu na cestu výjimečnou z mnoha důvodů,

nepůjdu sama,

je otevřena všem,

lehko dostupná,

bude poměrně krátká,

abyste tam mohli,

musíte nejdřív zlaťáky zaplatit,

půjdete do tmy,

ale nemusíte si svítit sami...

Máme štěstí,

že bydlíme v dosahu unikátů,

jeskyním Moravského krasu...

Přesně sem vás na chvilku zavedu,

ukážu vám jen jednu z nich- uníkátní Kateřinskou jeskyni,

kterou jsme navštívili před časem...

Nebudu vás zahlcovat daty ani údaji,

které jde pohodlně najít,

zkuste na sebe prostě jenom působit tuhle krásu ukrytou pod zemí ...

Snad jen jediný údaj vám povím, 

že tu mají unikátní, největší dóm,

který lze v krápníkových jeskyních najít.

Navíc se zde konají koncerty,

protože je tu skvostná akustika...

Koncert mám v plánu, určitě někdy,

až přijde pravý čas,

Ale stejně jsem dostala výjimečný dárek už tady,

když jsem jako skoro poslední vcházela do toho obrovského prostoru,

začala znít hudba

 a já už se pak jenom usmívala...

Měla jsem možnost zakusit na vlastní kůži,

když tahle studená krása vás úplně vtáhne.

Za zvuku, pro mě jedné z nejdokonalejších skladeb ,

jsem měla husí kůži a stála jsem v tom obrovském chladném prostoru jako přikovaná...

Byl to tak silný zážitek,

co si budu pamatovat určitě navždycky...

Kateřinská jeskyně a Halleluja,

koncert jediné skladby,

ale já si v sobě ponechám ten pocit,

 že byla vybraná z těch tisíců možných, právě v tento den,

 pro mě...

PS: A přísahám, že to srdce už tam bylo...
No vážně, stačilo jen pozvednout oči vzhůru
a v duchu říct díky...
A bylo tam...
Pro mě
i pro všechny, kteří vidět chtějí...

Když o něčem dokážeš snít,

dokážeš to i uskutečnit ...

❤

Nejlepší koupání je, když ...

Letošní léto je za mě dokonalé.

Celkem pravidelně střídá horka zatažená obloha

a díky dešťovým provazům je všechno i v srpnu

dost zelené...

Obrovské horko,

které bylo vloni,

střídají letos celkem pravidelně i teploty,

na které jsem byla zvyklá v době,

kdy jsem i já měla dva měsíce prázdnin.

Tak letos nějak víc se vracím do minulosti,

ve vzpomínkách a občas je měním v přítomnost...

Mám chuť navštívit místa,

o kterých jsem už kdysi jenom snila,

nebo se vracím tam,
 kde jsem byla naposledy jako malá...

Asi vážně stárnu,

nebo se prostě jen snažím občas rozpomenout,

jaké to bylo kdysi, 

co jsem měla ráda

a časem jsem na to zapomněla...

Tak stejně je to s vodou...

Už jako malá jsem hodně ráda plavala,

 neměli jsme ale možnost koupání v místě,

o modrých bazénech na zahradě jsme si mohli nechat jenom zdát,

tak nezbývalo, než čekat...

Na rodiče, až se vrátí z práce

a vezmou nás na rybník,

kam se ovšem muselo dojet...

Mnohdy tehdy jsme přijížděli k rybníku,

kdy všichni místní už byli dávno po večeři doma

a na rybníku zůstaly jen kačky,

které měly po dlouhém dni, kdy byl rybník v obležení,

konečně svůj klid...

Jezdívali jsme sem snad celou dobu,

kdy jsem chodila do školy,

tady jsem se učila plavat,

tady jsem skákala z vrby do vody,

tady jsem překonávala nejdelší vzdálenosti...

Pak se doba změnila,

já se odstěhovala, začala éra bazénů na každé zahradě

a já na rybník, ne úplně svojí vinou, asi zapomněla...

Až letos jsem zatoužila, vrátit se,

po letech na místo činu...

Zase, přesně jako kdysi...

V době večerní,

kdy slunce se schovalo za les,

zůstala jen tmavnoucí hladina

pár kaček, já a končící den...

Neskutečný pocit,

jako bych se vrátila v čase,

desítky let se smazaly

a já v úplně prázdném rybníce vzpomínala,

 jak jsem právě tady ukazovala rodičům svoje první tempa bez kruhu,

jak jsme odjížděli až za tmy, stejně jako letos...

A taky jsem si tam uvědomila,

že ten pocit, jaký jsem měla kdysi,

ten se zapomenout prostě nedá...

Stačí jen chtít

a jsem zase nejšťastnější třeba za možnost plavat ve večerním rybníku,

jsem ráda za to,

že zatím je pořád dost věcí,

které jsou jako kdysi,

jenom chtít a zapátrat v paměti a jsou zpět...

A jak to máte vy,

zažili jste v poslední době něco,

co vás vrátilo do minulosti, která vás i po letech pohladila?

Když o něčem dokážeš snít,

dokážeš to i uskutečnit...

❤