Poslední šustění ...

Už jsem to potřebovala, poslední dny pořád lítám někde v povětří,

to jako doslova 

a unikly mi dny, kdy podzim asi vjíždí do poslední cílové rovinky...

Tak jsem možná letos na poslední chvíli, 

poprosila slunce, aby počkalo na můj volný den

a zase obula toulavky, abych slunečný podzim ještě stihla.

Dvě hodiny jsem dneska věnovala tichu 

a poslednímu letošnímu šustění listí na cestě...

Takže kdo jste to nestihli,

nebo se vám slunce schovalo,

nebo jen máte daleko takové šustící lesy,

tak pojďte zase se mnou a tu poslední podzimní krásu zkuste nadlouho nasát spolu se mnou...

Cestou z kopce stoletou lesní cestou,

kde kdysi jezdily kočáry 

a dneska těžká technika, 

co odváží poslední zbytky pichláků, co jich i tady žalostně málo zbylo
a teď tu chodí blázni jako já, co dole u řeky dobíjí baterky...

Prošla jsem se a nasávala do sebe poslední zbytky slunečních paprsků,

co se pomalu vzdávají prvním mrazíkům.

Postála jsem na té nejlepší vyhlídce nad řekou

a měla údolí jako na dlani...

A dole už první bílá deka zakryla louky na březích řeky,

kam slunce už nenašlo cestu...

A taky vykouzlila první pichlavé krystalky na mostě,

který tu nově stojí pro všechny blázny,

co mají tohle údolí rádi,

ale brodit v zimě se jim vážně už nechce...

A protože odpoledního času je nějak míň a slunce už se chystalo spát,

museli jsme zpáteční cestu do kopce vzít trochu rychleji...

Sluníčko pomohlo a zmrzlé ruce zase mohly mačkat spoušť,

takže pár obrázků jsem si přece jen stihla odnést,

dokonalý obraz listí, co v lese vykouzlilo ten nejhezčí rezavý koberec, co znám...

A na konci se sluníčko naposledy opřelo do stoletých dubů,

aby určitě jejich krása letos naposled vynikla...

Stihli jsme to přesně,

napadlo mě zase v cíli,

při pohledu na první bílou záclonu na zemi i tady ...

Takže už stačilo jen se usmát a tradičně poděkovat,

za nápad, za možnost tady být a poslední letošní šustění ve slunci, si dokonale užít...

Snad se vám líbilo jako mně,

snad nelitujete, že jste šli

a kdo ví, jestli příště už nám nebudou boty klouzat po pocukrované cestě...

Podzim je druhé jaro,

kdy se každý list stává na chvíli květem ...

❤