No stress ...

Přesně tohle heslo je synonymem ostrova,

kam se s vámi po týdnu vrátím...

Větrný ostrov uprostřed Atlantického oceánu-

vítejte na ostrově Sal- nejznámějším z deseti Kapverdských ostrovů...

Sedm hodin letu a jste v jiném světě,

nám nejbližší exotika,

která vypadá sice jako pustina, 

ale pokud se potřebujete zastavit, vymazat hlavu
a užít si jen teplo, skvělé služby hotelu
a hlavně- nekonečné vlny oceánu i nikdy neutichající vítr,
jste tu správně...

Tenhle kousek světa, kde na vás dýchne klid a pohoda,

žádný stres, jen vytrvalé slunce a teplo...

Můžete se rázem ocitnout v dokonalé botanické zahradě,

kde je až s podivem, že tu volně rostou všechny ty úžasné rostliny,
co u nás opečováváme a máme je v malých květináčcích.
Že tady na vás může spadnout kokosový ořech,
 nebo když přijedete v pravý čas, ochutnáte třeba i datle...

Poznáte tenhle keřík, s nenápadnými žlutými květy,
co se zavírají na noc?



Možná málo kdo by tipoval bavlník...



A tyhle lilie, co mě každý večer uchvacovaly svojí vůní už zdálky,
 jsem nikde jinde při svých cestách nezahlédla...



Neskutečné, co tu všechno roste, na ostrově, co nemá přírodní zdroj pitné vody
a všude kolem je jen prach a kamení...





Ale co tu mají asi nejlepší, třeba krom dokonalých jídel z ryb, jsou místní lidé,
co svému heslu: "No stress", vážně věří a také ho žijí...
Lidé, co žijí často ve velmi nuzných podmínkách,
tak diametrálně odlišných od světa hotelů i života, co žijeme my tady u nás.
Lidé, co milují barvy, oceán a jsou každý den jen obyčejně vděční...





Třeba jen za to, že uloví větší rybu než ostatní,
nebo že prodají většinu, co ráno vyloží z lodí,
že každý večer můžou znovu a znovu skákat z mola, koukat na západ slunce
a třeba snít svůj sen o životě, co můžeme žít my...









Jsou vděční třeba i nám, za každou minci, co jim za jejich šikovnost předáme do dlaně...











Je strašně těžké vybrat z toho velkého množství obrázků jen pár,
které by vystihly tenhle kus Země...

Tak diametrálně odlišný, od toho našeho...
Světa, kde se nikam nespěchá, Slunce vám pálí nad hlavou téměř nepřetržitě
a když to dovolíte, mnohé vás tenhle kout světa může i naučit...

Třeba být vděční i za ten nejobyčejnější den,

 kdy nám nic není, jsme zdraví, máme co jíst, kde bydlet,

máme práci a náš život nevisí na tom, co nám moře vydá

nebo nějaký turista spustí do dlaně...

A protože jsem vám neukázala Kápy celé,

stavte se příště, projedeme spolu ty nejhezčí místa...

Kdyby krása měla zvuk,

byl by to zvuk oceánu ...

❤