Den plný zázraků ...

Přesně takový jsem včera měla den...

Možná tuhle jedinečnost předurčilo i datum 4.4.,

možná jsem si jenom zase dobře přála, tam někde hluboko vysnila,

možná všechno dohromady, možná ...

Když jsem včera před polednem sedala do vlaku vstříc toulavému dni,

nepřála jsem si nic konkrétního, snad jen slunce a vidět dokonalá místa,

kde jsem ještě nikdy nebyla ...

 Když jsem na první zastávce na cestě uviděla slunce nad hlavou,

začala jsem věřit, že se mi i nevyřčené sny začínají plnit...

Když jsem šla dál ještě ztichlým lesem 

a uviděla pak tahle místa,

kde se nebe skoro dotýkalo obrovských planin vysoko nad řekou,

věděla jsem zase, že jsem tady správně, právě dnes a teď...

A když jsem pak na chvilku měla milovanou řeku na dosah,

zasnila jsem se a viděla se tady v jedné z chat...

Slunce hřálo už vysoko a já došla zase cestou klikatou až na jedno z nejskvělejších míst tady...

Sedla jsem si na vyhřátou mez, zavřela oči a vnímala jen řeku a ticho kolem,

na chvilku jsem zase měla pocit, že se zastavil čas,

někdy bych to vážně aspoň na malinkou chvíli chtěla...

A to jsem nevědla, že mě ještě čeká ráj-

výjimečný, voňavý, zelený-

zázrak jedlových semenáčků kolem klikatící se cesty nad řekou...

 A tak jsem zase stála a jen žasla...

Pak jsem pohladila pár těch nejzelenějších větviček co znám

a poděkovala za možnost, momentální nápad tudy jít...

Když jsem odcházela v sobě s obrazem jedlí,

myslela jsem, že mám dnes už zázraky vybrány...

Sešla jsem do jiného lesa a pak to přišlo-

a já zase jen stála, žasla a po tvářích se mi najednou začaly kutálet slzy,

co nešly zastavit...

Byla jsem v ráji znovu, tentokrát modrém ...

Tolik podléšek jsem v životě na jednom místě neviděla, nikdy, nikde...

Uvědomila jsem si, jak málo stačilo, abych vybrala ráno jinou cestu

a tuhle krásu bych propásla... 

Ale nestalo se, já tu stála a nevěděla, kam se dívat dřív...

Zase jsem v duchu poděkovala a šla cestou slunečnou dál k cíli,

až tam, kde řeka ústí mezi domy...

Tímhle pohledem jsem se loučila s tímto výjimečným místem,

které mám roky na dosah, ale až dnes přišel asi ten správný čas,

jako na všechno v životě, abych ho prožila tady a mohla zažít den plný zázraků...

Díky za něj...

Člověk často nedostává to, co chce, ale většinou to, co potřebuje...

❤