V den hledání pokladů ...

Dneska na Velký pátek,

jsem zase nazula toulavé boty a utekla do ticha.

Šla jsem hledat pro sebe poklad, který se prý dneska může objevit...

A já ho našla a ne jeden...

Nebyl nikde hluboko, naopak jsem si musela pro něj vylézt dost vysoko.

Kolem skal, až tam, kde se vršky stařičkých borovic dotýkají mraků...

  

Přijela jsem si pro tenhle pohled...

Pro mě poklad... jedinečný, který je jen tady,

na skalách nad Dalešickou přehradou...

A tak jsem tam stála a vnímala jen jedinečnost tohoto místa,

co vybrali i trampi od Jihlavky, jako poslední vyhlídku pro svoje kamarády, 

co tahle místa milovali...

Najednou se v tomto ještě dost studeném dni objevila zázrakem tahle loď,

co byla snad konečně příslibem toho pravého jara i tady...

A pak jsem přes suť rozeklaných skal sešla až k vodnímu zrcadlu,

kde čekal poklad další-

malé loďky, co čekají na svoji příležitost celou dlouhou letošní zimu...

A pak už zbývalo jen vystoupat zase vysoko nad hladinu až do cíle...

Protože pokladů není nikdy dost,

zajeli jsme ještě na jedno místo, co je pokladem-Wilsonovu skálu,

nejvyšší místo nad přehradou...

Dokonalé místo tak blízko od nás

a já si musela počkat přes čtyřicet let,

než tady budu stát... a budu cítit nekonečno...

Škoda jen, že sluníčko chybělo,

ale přesto celé tohle výletní odpoledne si budu pamatovat nadlouho jako výjimečné,

 plné nalezených pokladů- pohledů na milovanou vodu,

 skály a stařičké stromy vysoko nad hladinou...

Snad i vy nějaký schovaný poklad brzy pro sebe najdete

a když ne dneska nebo v tyto svátky,

tak určitě je šance kdykoliv jen budete chtít,

stačí se jen dívat a pokladem pak může pro každého být i ten nejobyčejnější pohled...

Pokud otevřeme svoje oči, spatříme jedinečnost každého místa a svátečnost každého okamžiku...

❤