Proti proudu ...

Můj poslední výlet byl zase k vodě...

Zase k řece, zase stezkou, kde jsem šla už mockrát,

kde až bude teplo, bude spousta lidí,

co se prohánějí na kolech a bruslích...

Tentokrát jsme tam byli skoro sami,

šli jsme proti proudu, já pořád ještě tempem šnečím...

Proti proudu řeky a vypadalo to, 

že i proti proudu času a ročního období...

Vyhlíželi jsme jaro,

aspoň malý náznak tepla, slunečnějších dní,

ale všechno spalo...

Jen v řece jediný náznak zelené, svěží,

malý kousek trávy, co odolává počasí a mrazivé vodě...

Ani ptáci neměli chuť vzdorovat předpovědím,

všude bylo ticho,

ale jednoho krasavce jsem nakonec stejně zase ulovila...

I když nebylo zrovna jarně a mrazivý vítr místy štípal do tváře,

stejně tam bylo krásně...

Proud řeky, co teče bez ohledu na počasí,

každou sekundou mění obraz v jiný,

takový, co se nikdy nevrátí...

Snad příště mi pomůže i sluníčko

a obrázky budou veselejší a jaru blíž ...

Příroda je proti nám ve výhodě, může existovat i bez nás ...

❤