Co je v životě nejvíc ...

Každý odpoví jinak,

každého napadne spousta věcí -

rodina, láska, štěstí, práce, domov...

Schválně, co napadne vás?

K této úvaze mě přimělo to,

 jak se ubírají moje poslední dny a týdny...

Já odpovím jednoznačně stálé ZDRAVÍ.

Přejeme si je vzájemně, ale často je bereme jako samozřejmost,

jako všechny "jistoty" v životě...

V životě pak mnohdy musí přijít stopka,

abychom to, co jsme brali jako jisté a neměnné,

jsme vůbec vnímali a vnímali více s vděkem ...

Stejně tak i já, když jsem tu svoji schránku brala jako jistotu,

že je uvnitř i venku všechno nerozbitné...

Že bude fungovat, i když se vůbec nebudu snažit.

A proto zákonitě i u mě pak musela přijít po dlouhé době jedna velká stopka.

Když už jsem myslela, že po měsíci přece odhadnu,

že toho odpočinku už musí být dost,

tak musela přijít stopka druhá...

Abych pochopila, že ne všechno v životě jde naplánovat tak,

jak bychom chtěli my...

Že i to naše tělo má své limity a naštěstí nakonec pro nás, je umí i předvést.

A tak tu ležím zase, zase ve stejné posteli,

jen s jinou bolestí...

Zase ale s odhodláním, že budu naslouchat tělu a tentokrát můj odhad, že jsem zdravá,

mi vyjde napodruhé dobře a až bude ten opravdu správný čas,

že to poznám líp...

A tak přeji všem, koho stopka vlastního těla zastavila,

abysme se z ní náležitě uměli poučit...

Abychom nic v životě nebrali jako samozřejmost,

abychom se naučili vnímat svoje tělo i signály z něj,

aby těch "stopek" pak bylo co nejméně...

Aby to naše zdraví bylo stálé,

abychom si mohli všichni užívat života tak, jak si přejeme

a to jaro, co konečně snad vážně přijde,

jsme pak dohnali přivítat i dodatečně 

ale hlavně ZDRAVÍ...

Zdraví není vším, ale bez zdraví je všechno ničím ...

❤