Po stopách Permoníků ...

Člověk míní, život a situace mění...

Přesně tohle mě napadlo dnes, když jsem se vydala vstříc jednomu místu...

Počasí jsem si nakonec objednala a i když pršelo cestou, 

na místě už nám svítilo jen slunce nad hlavou a dělalo tenhle říjnový den pro nás hezčí...

Můj dnešní plán bylo jít na místa, 

které mám spojené od doby dětské s touto podzimní dobou.

Každoročně jsme sem jezdili s rodiči na šípky...

Bohužel od doby, kdy jsem zde byla naposledy, uběhlo snad třicet let,

takže i tady se toho moc změnilo, i cesta...

Proto jsem se na začátku spletla a vydala se nejdřív úplně jinou,

místo do kopce, neplánovaně dolů, ale podél řeky milované...

Tahle cesta tady je snad stovky let, ale já po ní nikdy nešla, až dnes...

 

A to byl vlastně i účel, abych zašla nakonec sem, kam jsem vlastně ani nedoufala, že někdy půjdu...

Sem, kde na mě dýchla minulost a to přímo hornická...

 

 

Moje kroky totiž dnes vedly do Oslavan ,

do srdce rosicko - oslavanského revíru,

kde ještě v minulém století bylo slovo "fárat" a "horník" tím nejpoužívanějším...

Šli jsem kolem jedné z posledních štol, která je ještě vidět

 a po schodech, které pamatují stovky hornických bot cestou na šachtu a zpět...

Zvláštní pocit, schody do nebe, které tu stojí i dnes, navzdory jiné době,

navzdory tomu, že všechny vchody do dolů jsou dávno zasypané,

přesto jim čas vlastně i přidal na zvláštní kráse...

Nakonec jsme i tu správnou cestu našli

a já viděla ten obraz, co mi zůstal tam někde hluboko...

Až na úplném vršku, nad korunami starých borovic, blízko mraků, desítky starých šípkových keřů...

Bohužel i tady se hodně změnilo,

cestu sem nikdo neupravuje, louky nikdo neseká, borovice pomalu usychají...

A i letošní mrazivé jaro zanechalo pro mě největší zklamání,

protože obrázky červeně obsypaných šípkových keřů, které mám spojené s tímto místem,

kvůli kterým jsem sem hlavně šla, se nekonaly...

 Nakonec jsem ale i pár červených pokladů přece jen ulovila

a navíc tenhle pohled, co po desítkách let i dnes stál za to...

A zazvonil zvonec a ... 

pohádky s nádechem starých časů je konec...

Nikdy nevzdávejte dopředu žádný plán nebo cestu,

když budete chtít, ukáže se vám jiná, mnohdy lepší, ta  kterou si zasloužíte, přesně teď a tady...

❤