Ohně žár a kytary tón ...

Mám to štěstí, že jen pár stovek metrů máme údolí,

kde je skvěle v každé roční době...

Prošla jsem tudy snad tisíckrát,

ale tenhle obraz cesty pokaždé jiný,

měnící se barvy podle roční doby,

mě nikdy v životě nepřestanou fascinovat...

Nekonečné lesy a potok, co lemuje jejich kraj...

Dnešní pohádkově slunečný den jsem si zvolila užít ale úplně jinak, ne v tichu a sama,

ale šla jsem nezvykle vstříc jedné výjimečné akci,

která se zde koná jen jednou za rok...

Moje i desítky dalších nohou vedly na místo,

kde se spoustu let schází vyznavači ticha lesa, táborových ohňů a tónů kytar...

 

Na místo trampské osady se stejným názvem jako potok, o který tu dnes šlo...

Každoročně v tuto dobu se zde Bobrava zamyká a tohle místo až do jara zase utichne,

aby zase zjara stejný klíč pomyslně vodu otevřel...

Dnešní den na tohle místo přilákal spoustu stejně naladěných lidiček,

které spojuje tohle místo i to, co mají rádi už desítky let...

Všichni posedět kolem ohně, co měnil svůj obraz každou minutou...

Zahrát, nebo zazpívat, zaposlouchat se do tónů až dvanácti kytar...

A k tomu něco dobrého třeba pojíst...

 

Bylo fajn v tomhle slunečném dni pobýt s lidmi,

kteří se mnozí vůbec neznají, ale srdečné "ahoj" stejně nakonec všechny spojí...

Je úžasné, že v dnešní uspěchané době jsou ještě tyhle skupiny lidí, které mají rádi stejné věci,

dokážou se pobavit, užít si společně den a vlastně vůbec nic neřešit...

Pro někoho možná podivíni, pro mě jsou ale vzorem toho,

jak i celé generace rodin můžou mít rádi spoustu let stejné věci, vyznávat stejné hodnoty...

Že je možné ještě i v dnešní době, předávat třeba lásku k přírodě, muzice, 

ale i obyčejnému posezení na čerstvém vzduchu jen s vůní odhořívající pryskyřice...

Skvěle bylo, den jako pohádka,

slunce, co mě provázelo nad hlavou

 a nechalo mi i hřejivý pocit ze skvělého dne i tam někde uvnitř ...

❤