O šumavských lesích a prameni...

Přináším pár dalších obrázků z našeho šumavského toulání...

A kam jinam než do kopců, nás mohly naše první kroky nést...

Vysoko, tam kde je zelená zelenější a jste blíž k mrakům a chcete si na tu modř sáhnout.

Tam, kde ucítíte nekonečnost prostoru pod vámi a nepotřebujete ani sedět na lanovce...

 A z kopců nekonečnými lesy zase zpět...

Zase pěkně níž, tam, kde počátek cesty k naší nejznámější řece vede...

na Kvildu ...

Pak cestou kolem stoletých smrků, které ještě přežily...

  

Ano, o kousek dál, bohužel i toto je Šumava dnes...

Naštěstí jediné smutné fotky, které mám...

 

Špatným rozhodnutím lidí doby posledních dvaceti let a s pomocí maličkých broučků

je obraz zkázy bohužel téměř dokonalý...

 

Cestou se sluncem nad hlavou naštěstí brzy přichází světlý bod...

Místo, které by měl asi vidět každý Čech i Moravák, prostě každý, kdo má tu naši zemičku rád...

Pramen Vltavy...

Pramen, který vyvěrá navzdory době, okolním vlivům i nám lidem, 

kteří si přestáváme vážit toho co máme...

Naštěstí ještě spoustu věcí zvládá příroda líp než my,

nebo spíš snáší to, co my jí činíme...

A tak ještě pořád i na té naší Šumavě je víc těch krásných, nezničených míst,

nad kterými každé srdce zaplesá a pohled vás pohladí...

A právě proto, stojí za to se na ně přijet podívat...

Tak i my jsme jeli a šli, abychom dostali tu jedinečnost pod kůži, navždycky...

Takže příště určitě zase jinde, na jiném skvělém místě Šumavy...