Tam, za sluníčkovou loukou...

Další z míst, které je kousek od nás a já o něm nevěděla...

Protože ale věřím na to, že nic není v životě náhoda,

ocitla jsem se na tomhle místě právě v tomto májovém čase,

kdy obraz nemohl být asi lepší...

 Zastavili jsme u louky, která byla snová...

Posetá tisíci sluníček...

A shora modré nebe s kopci šlehačky...

Škoda tu krásu přerušovat, mluvit, stačí jen se dívat a poslouchat ticho a bzukot včel...

A pak kousek dál...

Z hlubin na kraji lesa...

 pramen křišťálové vody vyvěrá...

Prý sem chodí i trpaslíci, posedět, zahnat žízeň ...

A popovídat ...třeba i s vodníkem...

A cestou jdete dál, kde se můžete i nebe dotknout...

Nebo kolem stoletých smrků, co mají koruny jako obří deštníky

a Popelka by se v nich jistě ztratila...

Nebo ještě dál po loukách zelenějších než zelená...

Můžete jít dál v tichu, kde se čas zpomalí a jen kam vás nohy ponesou ...

a kdykoliv zase zpátky... se sluncem v zádech...

A na konci cesty, třeba pak pod rozkvetlou třešní,

poslechnout včelí koncert pod modrou oblohou...

Přání mám pro všechny- ať je takových skvělých májových dní co nejvíc...