Proti proudu ...

Dnes další výlet za zvukem vody...

Tentokrát ale za proudem větším,

podél řeky, nám nejbližší... řeky Oslavy...

Cestou pro pěší, pro kolo i brusle, pro všechny , kteří míří do jarní zeleně a ticha, 

stejně, jako v poslední době já...

Cestou ještě se zastávkou na kolejích, které už skoro nikam nevedou...

Dál  podél mokřin, které jsou vidět jen tohle letošní aprílové jaro...

Až ke splavu, který je krom zpěvu ptáků, pro mě tím nejlepším zvukem...

 Posečkat chvíli na břehu, chci si zapamatovat ten jedinečný zvuk zurčící vody po kamenech...

A jako bonus-shora tuhle krásu, dnes zalitou sluncem,

 hlídá modrá vzácnost...

 
 Ledňáček- prý tady ještě nějací jsou, popravdě, moc tomu už nevěřím,
 moc se toho změnilo, moc vody odteklo...

Ale jednou, kdysi, jsem to štěstí měla v našem údolí,

tam, kde to mám nejraději...

Když jsem byla malá, mihl se mi nad hlavou a v celé parádě zapózoval ještě nad potokem...

Byl přesně takhle krásný, jako tento...

Chvíle okamžiku, která mi dneska vyběhla při pohledu na tohoto krasavce nad splavem...

Možná, že právě takto mysleli i ti, kteří tuhle cestu, sochu u splavu i tyhle řádky tady nechali...

Skvělé místo, dobíjecí elektrárna pro moji mysl a vůbec pro všechno...

Jako bonus na závěr dne, před čarodějnou nocí a jako start do májových dní,
jsem dala ještě pohled na rozkvétající jabloně a šeříky v naší zahradě...

 

 Místo líbání pod třešní, mě totiž čeká zítra celodenní směna v práci...

Tak třeba se bude počítat i pusa o nějaký den dřív a to,
že jsem té rozkvetlé kráse byla v předvečer prvního máje aspoň tak blízko...