Člověk míní ...

Dnes se zase potvrdilo, tohle tisíckrát omílané přísloví, bohužel...

Měla jsem zase plán, dnes se vrátit o několik desítek let zpět...

Vydala jsem se do míst,

 kam jsme každoročně chodili hledat blankytně modrou krásu podléšek...

Šla jsem do míst, kde jsem určitě nebyla od dob, 

kdy jsem trhala tyto modré krásky pro svoji, tehdy ještě soudružku učitelku...

Cesta, které se díky tvaru, odjakživa říkalo "S- cesta" už dávno není...

Místo ní je jen pláň vykácených stromů...

Tak moc jsem si přála, aby aspoň pár kytiček zbylo...

A když si člověk něco přeje...

Tak nakonec jedna část stráně přece jen zbyla,

tak jsem si sedla na pařez a tu krásu nechala se sluncem nad hlavou na sebe působit...

Byla jsem tam jen já, vzpomínky, modré nebe a ptačí koncert nad hlavou...

Až mi slunce dostatečně ohřálo ruce,

šla jsem přes potok, co nikdy nebyl čistější než teď...

Zamířila jsem dál ještě na jedno místo,

kde jsem nebyla taky aspoň třicet let...

Cesta stejná,

i ten žlutý včelín tam stojí stejně, jako kdysi...

a těch podléšek, celé koberce...

Nezklamalo z toho nic...

Všechno bylo skoro, jako by to bylo včera...

Snad až na na zprávu, která mě v tom vzpomínání vyrušila a slunce na chvíli přestalo hřát...

Že svět přišel zase o jeden nenahraditelný hlas...
Věra Špinarová-

prohrála svůj boj s osudem...

Možná svět kolem bude podobný tomu, co byl kdysi,

ale lidé co odešli, prostě nahradit nelze...

Ale snad, třeba, někdy, za čas-

zase: Jednou se vrátíš 

A moje nejoblíbenější písnička zazní naživo ...

Kéž by to šlo...