Koulelo se, koulelo...

červené jablíčko na naší zahradě...

Jsem jako jablko-

po vnějšku mě každý pozná,

ale vnitřek můžete jen tušit...

Jablko se může otočit tisíckrát

než spadne na zem...

Miliony lidí viděly pád jablka,

ale Newton byl jediný,

kdo se zeptal proč...

Jedno jablko denně

nahradí lékaře na celý  rok.. 

Řekne se obyčejné "jabko"- a je to takový poklad...

Potěší oko, navrátí zdraví a ta vůně...

  Poklad má každý, kdo má vlastní...

Nikde v obchodě taková neseženete.

A že jsou menší, občas s tečkou, dírkou, náplní "masovou", jedno není jako druhé?

Vždyť to je právě dobře.. 

Chceme aby vše kolem bylo bezchybné,

dokonalé, podle našich pravidel...

Je moc dobře, že aspoň někde má příroda víc rozumu než člověk

a tu nedokonalost si zachovala...

Právě proto to u nás ve sklípku voní jako nikde jinde,

mošt od dědy s láskou lisovaný nikde podobné chuti neseženete,

a babiččiny křížaly na topení sušené už vůbec...

Není to samozřejmost, i obyčejné jablko může být výjimečné,

třeba tím, kde roste, kdo se o ně s láskou stará 

a kdo vám je každý podzim rok co rok rád podá ...