Na kole, na kole ....

      Dnes jsem si tuhle historickou větu připomněla asi stokrát...

Ten obraz schvácené maminky Vaška, v kultovním filmu o prázdninách, 

ze kterých přecházel zrak

a hlavně dokonale naplánovanou cestu na kole.

A nám nakonec ten zrak přecházel taky...

Nám šlo jenom o běžnou vyjíždku s rodinou a přáteli,

ale schvácení jsme dojeli všichni kompletně,

nejen já, mamina...

Na začátku bylo všechno v pohodě,

Pomaloučku, polehoučku, kopečky mírné a krátké...

Úsměvy, klídek, pohoda...

První komplikace nastala při vybraném místě na oběd-

krásné místo uprostřed lesů, kde ovšem cyklistů bylo jako na Tour de France...

ale vrchní divní a jen dva, tudíž jsme byli vážně v přesile...

Když jsme po půl hodině nedostali ani limču,

jeli jsme dál, mimo plán a rovinatou trasu ...

Pojedli jsme sice o kus dál ve městě,

ovšem mimo plán byly hlavně ty kopce, kterými jsme se vraceli domů, 

za kteté by se nemusely stydět ani Tatry...

Naštěstí alespoň nám dospělým úsměv vydržel i tam, 

kde už i naše velké děti protestovaly proti všemu a všem -

kopcům, muchám, větru, spoceným zádům i otlačenému zadku...

Nakonec to ale nevzdal nikdo z nás,

do cíle jsme dojeli všichni...

Schvácení, s nohama jako po zmlácení basebalovou tyčí

a zadkem zhmožděným hůř než po porodu...

Ale stálo to za to, 

ten pocit, že jsme den strávili všichni společně

a udělali něco pro zdraví,

i když ted moc zdravě ani nechodíme :-)...

Těch bratru 37km v kopcích je vážně znát...

Hodil by se ted domek v přízemí,

ale bohužel...

Tak jen doufám, že zítra nebudu z našeho čtvrtého patra muset sjíždět po zábradlí...