Přání hvězdám určené ...

Letos jsem zasedla cíleně pod hvězdnou oblohu

 a s hlavou zvrácenou vzhůru, vyhlížela padající hvězdy...

Většinu z nás to přinejmenším někdy napadlo a nějakou zkoušeli uvidět,
právě v tuto dobu, kdy i padající hvězdy jsou nám prý nakloněny...

Já jsem přesně takto zkoušela nějakou vidět už hodně dávno...

Bylo to touhle dobou a já měla po 5letech štastného manželství přání jedno jediné, veliké...

Nikdy před tím, jsem žádné hvězdy letící dolů po obloze neviděla,

ale zkusit se má vše, když ostatní nevychází...

Tak jsem zasedla a přála si....a v té temnotě jsem ji uviděla...

Velká, ozařující nebe, svítila mi nad hlavou

a pak najednou prosvištěla oblohou a zmizela...

A za chvíli další a další...

A tak jsem tehdy děkovala nebi, hvězdám nebo té náhodě 

a za pár měsíců i nejkrásnějšímu zázraku, co zařídil osud, hvězdy...

Dnes už to moje hvězdé přání je téměř čtrnáctileté, 

vyšší než já a mimo jiné o hvězdách ví víc, než jsem si kdy dokázala představit...

A tak zase po čase tu sedím a koukám vzhůru,
abych srovnala myšlenky a nabrala energii do dalších dní uprostřed hromady lidí.

A tentokrát mi hlavou letí přání asi víc, než hvězdy dokážou mi splnit...

Přemýšlím nad tím, co můžeme si zařídit sami a která přání spíš do nebe patří...

Možná jsou to ta přání, co se pořád omýlají a staly se už pro někoho všední

 a přesto spoustě lidem schází...

Já si v poslední době uvědomuju, že minimálně dvě jsou stejně nejvíc -

at jsme na tomhle světě obyčejně štastní a co nejdéle zdraví...

Pak ostatní půjde snáz a plno přání si budeme moci splnit sami, úplně bez nebe...
Protože nakonec:

Osud není ve hvězdách, ale je v nás ...

A co vy? Zkusíte se mnou letos splnění přání z nebe vyčíst?