středa 6. července 2016

Když máma jede za mámou pro Mámu ...

Letošní volné červencové dny jsme spojili s výletem do východních Čech.
Měla jsem to štěstí a mohla jsem strávit úžasné odpoledne
v rodině jedné skvělé mámy, píšící výjimečný blog Carolina Mia.
Měla jsem to výsadní právo, abych dostala přímo z jejich rukou 
její druhou knihu Velká máma.
Kniha, která je celá psána srdcem, vedena rukou,
 která písmenky děkuje za druhou šanci na život, který vybojovala před rokem.


Mám to štěstí, že Věrku znám osobně a musím říct,
že nic z toho co píše, není výmysl, nějaká snaha zalíbit se.
Je to vážně skvělá, usměvavá ženská milující život za to,
že jí byla dána druhá šance, žít jej líp a užít si každičký den.


Chtěla bych, aby se tato knížka dostala k co největšímu počtu lidiček.
Lidem, kteří ocení to, že si Věrka každičkou větu odžila, nic nepřikrášlila,
popsala kus svého života tak živě a opravdově, jak jen to vůbec lze.
Dala nám možnost nahlédnout do jejich nejniternějších pocitů,
 snů i bolestí, kterými prošla.
Bylo by fajn, kdybychom si po přečtení jejího příběhu třeba aspoň
na malou chvíli uvědomili, co v životě je nejdůležitější,
že většina věcí, za kterými se honíme, jsou ve skutečnosti tak pomíjivé...



Úžasná zpráva je, že knížku může mít každý, 
kdo by chtěl tuto výjimečnou osůbku poznat blíž.
Stačí nyní buď zkusit štěstí a knížku vyhrát, právě teď na jejím blogu: soutěž
případně si o ni napsat přímo autorce a třeba poprosit o věnování,
které Věrka každému do knížky velice ráda vepíše.



Není nic jednoduššího, jak dostat do rukou pohlazení na duši
v té dnešní uspěchané době a mít tak knížku,
 kterou v knihovně nepůjčíte a v prodejnách knih neseženete.
Je pro všechny, kteří si k ní cestu najdou a bude pro ně dárkem...


Děkuji za druhou skvělou knížku, za den, co si budu pamatovat já a moji blízcí navždycky
a za pocit, že každý den se má užít jak jen to nejlépe jde,
protože vážně každý zdravý den je DAR.



4 komentáře:

  1. Souhlas! Taky by ke mne mela doputovat:-). M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko,věř,že to bude knížka s velkým K.Psaná srdcem a ta,co se umí do srdce vrýt...

      Vymazat
  2. Máš pravdu Hani. Věrčinu první knížku vlastním i s věnováním a přečetla jsem ji jedním dechem, jen u téhle druhé zatím zakoupení zvažuji, mám obavu zda v ní nebude příliš o boji se zákeřnou nemocí. Já mám v sobě blok o nemocech, nemocnicích číst.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko,upřímně,včera jsem knížku dočetla.Je to taková krása,čtu hodně,ale žádnou podobnou knížku,která je tak hluboká,sálající touhou po životě.Nádherně napsaná.Knížka,co se zaryje hluboko...Nemoc se kterou Věrka bojovala tam je,ale tak nějak jinak...Každému bych v této zemi ze srdce přála,vlastnit Velkou mámu.Jinou,než ta první Máma.Je o tom,umět být vděčný za každičký,i ten nejobyčejnější den,o té nejtejší lince mezi životem a smrtí.Abychom byli vděčni za to,co máme a vážili si nejobyčejnějších zdravých dnů.Díky knížce poznáte pravou Věrku,její sny,přání,bolesti a vítězství,její úžasný dar a odvahu napsat víc než pravdu...

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...