Sluníčka co nehřejí ...

To je taková krása, když pomůže to slunce na nebi a zasvítí na tu nejzelenější zelenou,

a pak tyhle sluníčka jsou nejvýraznější.

A tam, kde se nepoužívají pesticidy a herbicidy,

 nebo jak se všechny ty "hubiče" kytek v trávě jmenují,

tam můžeme v tyto dny jejich krásu obdivovat.

Ano, nejsou to sluníčka, jsou to kytky ze všech nejžlutější

a sluníčka nejmilejší a taky nejzdravější- pampelišky.

Když jsem chtěla letos ukořistit pár fotek, kde bych žluté louky vyfotila,

 tak jsem vůbec netušila, jaký to bude v dnešní době problém.

Dřív byly žlutých pampelišek plné příkopy, každá zahrada a zelený pás, byly touhle dobou žluté.

Bohužel asi díky tomu, že nejlepší zábavou posledních let je pro většinu lidiček v okolí,

ideálně každou neděli, honit se za sekačkou a sekat a sekat- od rána do večera...

Super, v okolí máme všichni golfové zahrady,

 ale zmizela všechna "sluníčka" i chudobky.

A co přečkalo, tomu pomůžeme ještě chemicky a to by bylo, aby zbylo.

Všichni pak mají zelené pažity bez jediné chybičky, ale taky bez jediné kytičky...

Snad nepřijde doba, kdy už nikdo nebude vědět, jak se plete věneček

a jak můžou být při tom žlutá kolena, když na ten žluto- zelený koberec zaklekneme.

                 Nebo jaká je to paráda, vidět úplně žlutou včelku, jak se tou žlutou krásou probírá.                  

 Miluju jaro, když je všechno tak, jak by mělo být- v jeho přirozenosti...

Krásné jarní dny...