Jaru naproti ...

Včera byl u nás den jak vymalovaný.

 A co dělat jiného, než vyrazit ven, dokonce jen v tričku, nechápu, den před aprílem...

Hlavní cíl cesty byl jasný, zkontrolovat koberce podléšek v našem údolí.

A byly tam, jako každoročně...

  

Fialková záplava na loňském listí.

  

Zavzpomínala jsem si na to, kdy byly tyto kytičky cílem nedělních vycházek v době, 

kdy jsem byla ještě dítko školou povinné.

 Vázali jsme kytičky starou bavlnkou, kterou jsem si nesla z domu .

Uvázané kytky se mi pak houpaly na knoflíku u bundy. 

Jednu do práce mamince a jednu jsem nesla v pondělí paní učitelce do školy, jen tak pro radost...

Dneska jsem už kvítky netrhala, ani nevím proč, bylo by mi jich líto.

Prostě v lese jim to slušelo mnohem víc.

Došli jsme až k mým milovaným hájenkám,

kde pan majitel chová stáda daňků, muflonů a hejna divokých kačen a taky koz,

které jediné o naše pamlsky tentokrát stály...

  Ostatní zvířata byla schovaná a daleko od ohrady,

 čekala prý na bouřku, říkal pan majitel.

Čekají každým dnem mladé a mláďata se jim pak prý rodí nejlépe, když přijde bouřka. 

Tak snad se nebudou maminy moc dlouho trápit, dnes prý pršet má, ale opět ne bohužel u nás...

Krásné jaro- ať už bude počasí jakékoliv ...