Dvakrát plný počet ...

Dnes stejně jako pro všechny rodiny, kde mají děti, je dnešní den jiný, plný očekávání-budou, nebudou a kolik čeho...
Mám pocit, že více než děti, ty bílé archy s černým písmem zajímají rodiče.

S odstupem času zjišťuji, že dnešní děti mají možná větší benevolenci i ve známkování.

V době, kdy já byla na "základce", je to už minulé století, bože :-), mám pocit, 

že opravdových géniú majících "samé", bylo oproti dnešní době jako šafránu.

A nebo třeba opravdu ty naše zlatíčka jsou prostě o krok dopředu ve všem.

Popravdě když si vzpomenu, co zajímalo mě a  jaký jsem měla přehled o světě, 

když jsem byla stejně stará jako moje děti dnes, už možná i za to, 

jsem musela mít horší známky než nosí oni :-).

O to víc se ale pokaždé dmu pýchou, když tu krásu každoročně už pět a sedm let nosí...

Jsem hrdá na to, že všechno co umí a jak jsou hodnoceni, je pár let už jenom jejich zásluha.

Je to paráda, když vše je na výbornou... a víte, že jim to vážně všechno jde.

A tak si neskromně přeju, kdyby to příště na tom papíru náhodou nevyšlo, 

aby si to "výborný" nechali 

třeba jen pro jejich pocit z každého dne v životě, at už to třeba ve škole dopadne všelijak.

Aby věděli, že krásné známky jsou hodně, ale není to v životě nejdůležitější 

a už vůbec ne pro nás, jako jejich rodiče...

Ale dneska jsem fááákt moc pyšná a dvakrát  :-)